Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cesta na Sever

22. 11. 2007

Sice ne tak prozaicky jako Karel Čapek, nýbrž obyčejným letadlem, přesunul jsem se koncem října z centra Evropy na její okraj do norského Trondheimu. Hlavním cílem bylo sledování dvou zápasů místního Rosenborgu, navíc jsem měl na programu také nezbytné poznávání norské přírody, měst a celé společnosti. Za zorganizování celého jedenáctidenního putování musím být vděčný svým norským přátelům, s nimiž jsem měl to štěstí seznámit se během jejich velikonočním pobytu v Praze na jaře tohoto roku. A na jejich pozvání jsem tedy rád odložil své české povinnosti a odcestoval jsem si plnit sny.

Ihned po příletu na letiště Værnes asi dvacet kilometrů od Trondheimu jsem měl možnost udělat svou první fotku – klubového letadla s nápisem Valencia CF. Umíte si asi představit, jaký to byl pro mě pocit… Přes nezbytné formality na letišti vyzvednutím zavazadel počínaje a asi čtvrthodinovou kontrolou úplně všeho, co jsem s sebou vezl (byl jsem totiž mezi těmi, kterým se poštěstilo setkat se s celní a imigrační kontrolou) jsme se s mou průvodkyní a hostitelkou Ellen vydali směrem ke stadionu Lerkendal, kde se ten večer měl odehrát jeden z největších zápasů klubové historie. Od klubu jsem totiž dostal nabídku sledovat zápas z pohledu novináře, což jsem samozřejmě nemohl nevyužít.

Po večeři a krátké aklimatizaci v novém prostředí jsme se vydali zpět na Lerkendal, kde se mě už ujal jeden z mých nových kolegů z týmu žurnalistů pracujících pro RBK Media Chris Tomas Skogli a provedl mě celým areálem kolem stadionu, což zahrnovalo především stylovou dřevěnou budovu vedení klubu zvanou Brakka, která provází klub už po několik desetiletí. Jedná se o místo, kde na vás dýchne z každého kousku nábytku duch Rosenborgu zpřed padesáti let. Klub si považuje, že tento skvost může uchovávat v takovém stavu, v jakém se zrovna nachází. Nic nevadí, že kapacitně už dávno nestačí. Každý se totiž rád uskromní…

Pak následovala cesta do pátého patra, kde mají sídlo žurnalisté z celého světa. Nezbytná prohlídka technického zázemí, odkud se točí předzápasové studio pro dvě obří obrazovky na stadionu a bezpočet televizí uvnitř stadionu, a mohli jsme se jít usadit na svá místa. Novináři si na Lerkendalu nemají nač stěžovat, mají místa přímo uprostřed tribuny v úplně nejvyšších řadách. A to nemluvím ani o občerstvení gratis.

Několik minut před zápasem se stadion dostával do varu nejen zpíváním klubových písní, jež v Trondheimu zná každé malé děcko, ale představením, v němž hlavní roli hrál komentátor švédské televize, který se před úvodním vystoupením Rosenborgu v Lize mistrů na půdě londýnské Chelsea nechal slyšet, že jestli Norové neprohrají, ujde po kolenou dvacet kilometrů… Své první metry si tedy odbyl přímo před kotlem domácích fanoušků, za což sklidil obrovský aplaus.

V první polovině zápasu bylo na hostech velmi dobře patrné, že jsou si vědomi své síly a dávali to také patřičně najevo. Bohužel pro ně tím nesprávným způsobem. Rosenborgu bylo plné hřiště, hráči v bílo-černém (domácí) se snažili z plných sil bojovat, za což byli odměněni nejen povzbuzováním od fanoušků, ale především faktem, že dostali Valencii pod trvalý tlak. Hosté se z něho dostávali do protiútoků, které však k žádné nebezpečnější akci nevedly. Poločas skončil bez branek, ale Rosenborg si potvrdil, že i nad týmem jako je Valencia může bezpochyby dnes vyhrát.

Do druhého poločasu vstoupili hosté přece jen odvážněji, užuž se zdálo, že přebírají otěže zápasu, když přišel první gól domácích. Po centru Mikaela Dorsina, který pár dní po zápase podepsal smlouvu s rumunskou Kluží, se k míči probojoval tank Yssouf Koné a s trochou štěstí dovedl domácí k vedení 1:0. Druhá branka padla po rohovém kopu zahrávaném Slovákem Markem Saparou, šťastným a úspěšným hlavičkářem byl nakonec Vidar Riseth.

Valencia se pak snažila se zápasem ještě něco provést, jenže narážela na pevnou obranu domácích, která si tentokrát odpustila chyby z ligových duelů. Především sedmatřicetiletý kapitán Roar Strand ukázal všem, že ještě do fotbalového důchodu nechce. Velmi dobrý zápas odehrál také mladíček v domácím dresu Per Ciljan Skjelbred, po kterém už pokukují věhlasné evropské velkokluby.

Jako novinář jsem měl možnost zúčastnit se tiskové konference, která byla bohužel poslední pro domácího kouče Knuta Tøruma, jehož odvolání bylo zpečetěno už před samotným zápasem.

Dva dny poté jsem se přichystal na návštěvu tréninku Rosenborgu, posledního před nedělním zápasem s Lynem Oslo. Po zhruba hodině a půl se hráči odebírali zpátky domů, ne však Marek Sapara, kterého jsem vyzpovídal ve společenské místnosti budovy Brakka. Marek byl zprvu překvapen návštěvou fanouška týmu z Čech, pak se ale rozpovídal o svém působení v Norsku (článek o tomto jsem umístil na své stránky /clanky/novinky/sapara_-tlak-na-t__248_ruma-byl-veliky). S Markem jsem se pak setkal v posledním dni mého pobytu, kdy jsem od něj obdržel slíbené kartičky s podpisy, které už nyní putují k dalším fandům Rosenborgu v České republice.

Další má epizoda na Lerkendalu se psala v neděli 28. října, kdy Rosenborg hostil v posledním domácím ligovém představení osloský Lyn. Zpráva ze zápasu je strohá. Hosté se za celý zápas nebyli schopni dostat do jediné šance. Rosenborg vyhrál jednoznačně 3:0, když se v poslední minutě trefil i Marek Sapara. Ten byl jednoznačně nejlepším hráčem zápasu, o čemž dobře věděl i norský tisk, který mu den poté daroval titul Dagens Ivers, což je ocenění vztahující se k legendě Rosenborgu, Oddu Iversenovi (mimochodem otci Steffena, současného útočníka RBK a bývalého hráče Tottenhamu či Wolverhamptonu).

S Rosenborgem je spjata i hospoda zvaná Klokkesvingen v samém centru města. I tu jsem měl možnost navštívit, i když to bylo o úterním večeru, kdy se v obou patrech nacházel počet lidí snadno spočitatelný na prstech jedné ruky. Ale alespoň jsem ochutnal pivo značky E.C. Dahls, jen ta cena by mohla být lidovější, tedy rozhodně méně než 49 norských korun.

Samozřejmě jsem nemohl nenakoupit v klubovém fanshopu. Musím ale přiznat, že jsem byl zklamán šířkou sortimentu. Webový e-shop nabízí zhruba čtyřikrát tolik předmětů oproti tomu kamennému. Ale i tak jsem si vybral to, co mi bude dělat radost ještě dlouhé měsíce po návštěvě. A ty předměty (ať už to je oblečení či obyčejný magnet na lednici) mi budou připomínat úžasný pobyt v samém centru dění. Neboť jsem za těch jedenáct dní zažil dvě výhry, odvolání trenéra (vlastně trenérů, od kormidla místního hokejového klubu byl sesazen i Stanislav Hajdůšek) i odchod dvou hráčů. Bude tedy na co vzpomínat… Ale doufám, že se brzy do Trondheimu vrátím, nejen kvůli fotbalu, ale i kvůli lidem, které jsem měl to štěstí poznat. A budu moci zase napsat Hilsen fra Trondheim!

Fotky z mého pobytu (a tedy nejenom z fotbalu) si můžete prohlédnout na http://hiko.rajce.idnes.cz, některé z nich jsou i ve zdejší fotogalerii.

Verze z www.fotbalek.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář