Bořek Dočkal se tento týden přestěhoval ze severočeského Liberce do severoevropského Trondheimu. V Rosenborgu podepsal smlouvu na tři a půl roku a v sobotu si poprvé zatrénoval  dohromady s celým týmem. Po hodině a půl strávené na hřišti si našel čas i na pár mých otázek.

Bořku, co bylo tím hlavním důvodem, který tě přilákal do Rosenborgu?
Hlavním důvodem bylo samozřejmě to, že jsem dostal nabídku. Navíc během jednání jsem cítil,  že o mě mají velmi vážný zájem, že opravdu chtějí, abych přišel. Bude mi za chvíli 23 let, takže bych chtěl trochu pozvednout kariéru, udělat další krok a vytvořit si podmínky pro svůj další fotbalový růst. Myslím, že už mám věk na to, abych takový krok udělal, že už na něj jsem připraven. Nebylo na co čekat, ve svém fotbalovém životě mám nějaké cíle a díky tomuto se jim můžu zase přiblížit.

Radil ses o přestupu s někým, kdo má s Norskem zkušenosti?
Samozřejmě jsem mluvil s Martinem Fillem, po zápase Plzně s Libercem jsme si takovou čtvrthodinku povídali a on mi Norsko vřele doporučoval. Sám má velmi dobré zkušenosti s touto zemí. Veškeré jeho informace ohledně Norska a místního fotbalu byly veskrze pozitivní, Rosenborg je podle něj v norském porovnání jakýsi velkoklub.

Zkus popsat, co přesně následovalo poté, co se kluby dohodly na tvém přestupu.
V podstatě proběhla ještě jedna schůzka agentury, která mě zastupuje, s vedením Rosenborgu, kde se projednávaly podrobnosti ve smlouvě, ale u toho jsem už nebyl přítomen. Večer se hrál zápas v Plzni, na ten jsem se díval v televizi. Druhý den v poledne jsem se připojil k týmu a odletěli jsme společně do Trondheimu. Na letišti jsem si chvilku povídal s trenérem, který odlétal na den domů do Švédska, protože v pátek bylo plánované volno.

Co se dělo pak po příletu do Trondheimu?
Pak nastal právě maraton. Musel jsem projít zdravotními a částečně i fyzickými testy, tohle všechno bylo v pořádku, takže nic nebránilo podpisu smlouvy. Ještě si kluby dojednávaly nějaké maličkosti ve smlouvě, například vzájemné vypořádání v případě mého dalšího přestupu. Samotnou smlouvu jsem podepsal až někdy kolem jedenácté večerní.

A co se týče těch povinností na místních úřadech či zařizování bydlení, pomáhá ti s tím někdo z klubu?
Jistě, v tomhle ohledu si nemůžu stěžovat, je o mě výborně postaráno. Samozřejmě zítra je zápas, takže teď není dobré se začít pouštět do větších věcí. Ale co bylo potřeba, tak všechno funguje perfektně. Začátkem týdne bych měl dostat jakési osobní číslo, na jehož základě už můžu zařizovat bydlení, účet v bance a podobně. Tyhle záležitosti mě čekají příští týden, protože bych chtěl co nejdříve bydlet sám, aby sem mohla přijet i moje přítelkyně.

Zmiňoval jsi, že jsi v televizi viděl zápas Rosenborgu v Plzni. Jaký jsi z něj měl osobní dojem?
Z první půle jsem měl velice dobrý pocit, po ní to vypadalo, že by se i ta Liga mistrů mohla povést. Ale je pravda, že to bylo hodně ovlivněné tím, jaký výkon podala v prvním poločase Plzeň, její hra byla tak na 40% jejích možností. Vypadalo to, že Rosenborg je jasně lepší, ale domácí si uvědomili, že jestliže budou takto pokračovat, tak o Ligu mistrů můžou jednoduše přijít. Plzeň se zvedla a dokázala ten zápas jak herně, tak výsledkově obrátit.

Dokážeš už porovnat fotbalovou úroveň tady v Norsku s Českem?
Zatím jsem měl jen první pořádný trénink, takže jsem tým viděl pohromadě až teď. Ale myslím, že úroveň je tu velice dobrá, v české lize by Rosenborg hrál na špici.

A jaký je rozdíl v úrovni vybavení, zázemí?
To je v Trondheimu určitě na vyšší úrovni. Takový stadion má u nás jen Sparta či Slavia. V Rosenborgu je skvělé, že je kompletní zázemí v rámci stadionu, je tu klinika i fit centrum.

Jaké byly názory tvých bývalých spoluhráčů, přátel a rodiny na přestup do Norska?
Byly veskrze pozitivní, samozřejmě by mě rodina měla radši někde blíž, vzdálenost mezi Českem a Norskem není zrovna na nějaké časté cestování. Ale letadlem se dá dvakrát týdně dostat přímo z Prahy do Trondheimu, ostatně i s přestupem to není žádná tragédie. Všichni kolem mě vědí, že to je hlavně můj život, přejí mi to a doufají, že budu spokojený.

Tvá přítelkyně se už do Norska určitě těší.
Docela se těší, měla zprvu určité obavy, jelikož doma ještě studuje. Zkusí to nějak vyřešit, třeba bude moci pokračovat ve studiu tady. Ale myslím si, že se těší. Navíc tu už máme české přátele, v Trondheimu hraje házenou Iva Zámorská, včera jsem byl s ní a jejím manželem na večeři, takže i oni by mi mohli v začátcích trochu poradit. Za to, že jsem na ně dostal kontakt, jsem hrozně rád.

Pro současný Rosenborg je typické, že v jeho kádru je spousta mladých hráčů, ty jsi vlastně taky jedním z nich. Jaký máš pocit z toho, že v základní sestavě nastupují vlastně teenageři?
Já si naopak myslím, že ten kádr je docela vyvážený. Já už sám sebe počítám spíše do té střední generace, navíc když tu vidím ty osmnácti- a devatenáctileté hochy. Je tu  i Issah, střední záložník, ročník 86, takže teď se tým tak doplnil o tu střední generaci, starší hráči jsou v sestavě taky, takže se domnívám, že tu je takový ideální mix. Dneska už to bez mladíku v sestavě ani moc nefunguje, bez nich to prostě nejde.

Při sledování tréninku bylo zřejmé, že máš velkou šanci zítra nastoupit v základní sestavě.
Zatím to tak vypadá, ale všechno to záleží na trenérovi. I přes hektičnost posledního týdne jsem se snažil zůstat připraven v neděli nastoupit, protože v závěrečných fázích jednání o přestupu už mi bylo naznačováno, že bych mohl proti Molde hrát. Jsem rád, že tu je šance naskočit do utkání od začátku, ale ještě jsme neměli taktickou přípravu, kde bych byl napsaný na papíře, takže se ještě trenér může rozhodnout jinak.

Jaké sis mimochodem vybral číslo dresu?
Mám pětadvacítku. Dostal jsem na výběr, ale moc toho nebylo, tak jsem vzal dvacet pětku. Nemám k tomu žádný vztah. Byla k dispozici třináctka, do té se mi moc nechtělo, patnáctku měl přede mnou Skjelbred, takže jsem nechtěl být ten, co po něm hned bere triko. No a pak tam bylo ještě číslo 29, ale to je už na takový širší kádr. Když to šlo, tak jsem bral číslici osm, ale není to pro mě nijak důležité.

Určitě už jsi slyšel o rivalitě Rosenborgu a Molde, tedy týmu, který zítra přijede na Lerkendal.
Ano, říkali mi, že je to takové místní derby. Ale podle mě je důležitější, že Molde ligu vede a my potřebujeme vyhrát, abychom ten jejich náskok stáhli a mohli je ještě potom stahovat dál a pokusit se otočit to v náš prospěch a získat titul.

Ještě tedy vidíš šance na titul?
Proč ne? Zápasů zbývá ještě dost a osobně vidím velkou výhodu na straně Rosenborgu, který má zkušenosti, když každý rok hraje o titul a je zvyklý hrát pod tlakem. Často se totiž stává, že najednou někdo vylétne a hraje super fotbal, ale protože nemá zkušenosti s bojem o titul, tak se čtyři pět kol před koncem zadrhne a nikdo neví pořádně proč. Je to jenom tím, že neměli zkušenosti a hráči podlehnou tlaku. To je výhoda Rosenborgu, že jsou zvyklí takhle hrát každoročně.

Jaký máš názor na los Evropské ligy?
Myslím, že los je celkem přijatelný. Na cestování je soupeř nic moc, ale je v silách Rosenborgu přes soupeře přejít. Já jsem viděl kousek zápasu Mladé Boleslavi právě na Kypru a domnívám se, že i ta Boleslav to mohla zvládnout trochu lépe. A je důležité se uspět v pohárech, navíc když se v lize nepovedl začátek a nedaří se tolik doma. Navíc pro tu spoustu mladých kluků v Rosenborgu je důležité hrát pravidelně evropské poháry a získávat z nich zkušenosti. O to víc ti hráči pak rostou.

Dočkal se hned stal oblíbencem místních fanoušků

Co bys nakonec vzkázal příznivcům Rosenborgu, kteří do tebe vkládají velká očekávání, mnozí tě srovnávají s Markem Saparou.
Ani bych jim nechtěl nic vzkazovat, jen doufám, že ta jejich očekávání nezklamu a budu se snažit dostat se do pozice, kterou tady měl třeba právě Marek Sapara. Vnímám totiž, že ho lidé měli rádi a fotbalově ho uznávali. Rád bych se dostal do podobné pozice, kdy si mě lidi budou vážit a budu předvádět dobré výkony.

To si všichni samozřejmě přejeme. Děkuji za rozhovor!